Ruční vláknový svářecí laser o výkonu 1000W

Po stránce konstrukční i údržby se jedná o velmi jednoduchý stroj s výborným svárem.

Svářečka umožňuje jak bodové, tak kontinuální sváření. Zóna ovlivnění energií laseru je velmi malá, takže dochází i k menší deformaci materiálu. Vedle toho umožňuje navíc nastavit automatický pohyb výstupu paprsku podle naprogramovaného vzoru pro další snížení lokálního zahřívání materiálu.

Díky vysoké přesnosti regulace vstupní energie a přesně definovaném bodu laserového paprsku je možné provádět vysoce přesné svařování s předem garantovaným výstupem. Zároveň je do procesu zanášeno pouze nejnutnější množství energie v předem definovaném bodě, a nedochází tak k tepelným deformacím svařence. Velkou výhodou této technologie je její rychlost – při výkonu 2kW a provaření do hloubky 2mm se rychlost svařování pohybuje kolem 2 metrů za minutu. Díky bezkontaktní a bezelektrodové technologii nejsou do sváru zanášeny žádné nečistoty a navíc výsledný svár vytvořený laserovou technologií má velmi úzkou stopu v barvě kovu a na rozdíl od tradičních technologií pak již nevyžaduje další úpravu broušením.

Kromě uhlíkatých ocelí je možné svařovat i nízkolegované a austenitické nerezové oceli, hliníkové či uhlíkové slitiny, slitiny titanu ale i mědi či niklu. V mnoha případech je možné vzájemné svaření uvedených materiálů, které je běžnými svařovacími procesy nemožné. Laserovou technologií lze dále svařovat některé druhy plastů a kompozitních materiálů.

Svařovací proces probíhá dvěma základními způsoby. První variantou svařování je technologie hlubokého svařování, označovaného také jako svařování klíčovou dírkou. Při tomto procesu, vyžadujícím velmi vysokou koncentraci energie je paprsek zaostřen na povrch svařovaného materiálu kde začne tavit a odpařovat kov. Pára (přesněji pak plazma), vznikající z tavení kovu je vysoce ionizovaná a dokáže znovu absorbovat energii laseru, čímž dále zvyšuje efektivitu celého procesu. Hloubka takového sváru může být i desetkrát širší než jeho šířka.

U tenčích materiálů se častěji využívá princip kondukčního svařování, při kterém je mírně rozostřený paprsek veden po spoji svařovaných materiálů. Energie je absorbována materiálem který je nataven a v místě svaru se promísí. Teplo je šířeno pouze díky tepelné vodivosti samotných materiálů. U této metody je šířka sváru vždy větší než jeho hloubka. Vytváří se mimořádně čistý a hladký svár.

Další výhodou laserového svařování při porovnání s klasickými MIG/MAG či TIG technologiemi je možnost velmi přesného nastavení svařovacích parametrů na ovládacím panelu svářečky, díky kterému je umožněné sváření i velmi tenkých materiálů od 0.3mm. Přesné ovládání laserového zdroje dovoluje využití celé škály svařovacích režimů – kontinuálního režimu, pulsního režimu, režimu postupného zvyšování výkonu zvaného smyčka či jejich přednastavených kombinací.

Svařování tak jako u ostatních technologií může probíhat s přidaným materiálem či bez přidaného materiálu. Laserové svářečky jsou často vybaveny automatickým podavačem materiálu o průměru 0.6 – 1.2mm. Rychlost podávání do místa sváru je volně nastavitelná a i tu lze tedy velmi přesně regulovat.

Při svařování nedochází k kontaktu laserové hlavy s materiálem. U ručních svářeček je miniaturní laserová hlava umístěna v pistolovém gripu a s tělem svářečky je spojena pružným kabelem vedoucím optické vlákno a případně zajišťujícím vedení přídavného materiálu. Tato konstrukce zajišťuje velmi dobrou manipulaci s celým nástrojem. V přední části hlavy je umístěna „tryska“, dodávaná v různých tvarech, které usnadňují provádění jednotlivých typů sváru. Díky dobré manipulaci je možné svařování provádět i v obtížně přístupných místech, kde by nebylo možné používat tradiční technologie procesu.

Abychom byli objektivní, je třeba abychom zde zmínili i nevýhody principů laserového svařování. Tato technologie dosud není vhodná pro svařování velmi silných materiálů, u kterých bude třeba ještě posečkat na svářečky s vyšším výkonem. Další nevýhodou je třeba zajistit laserovou bezpečnost vytvořením vhodného svářecího pracoviště - jedná se však o jednorázový náklad který je vyřešen v rámci instalace technologie. Stejně jako u ostatních svařovacích technologií je třeba dodržet zásady vyjádřené v bezpečnostní normě ČSN 60825.

Další drobnou nevýhodou může být příprava samotných dílů pro svařovací proces. Jelikož samotná technologie laserového svařování je velmi přesná, je náročná i na přesné spasování svařovaných dílů.

Pokud si chcete vyzkoušet zpracování s Vaším materiálem, můžete tak udělat u nás, ale umožňujeme také zapůjčení svářečky k jejímu vyzkoušení ve Vašem provozu.